Příprava psa na canisterapii

Příprava psa na canisterapii.

Ideální je začínat již od štěněte. Přiměřeně k věku a schopnostem štěněte zatěžovat jeho smysly. Provádět prvé testování - zkoušku povahy ve věku jednoho roku stáří a případně později se mně zdá špatné. Protože zde se již jedná o upravenou povahu výcvikem a to i při použití tvrdších metod. Také ne každý psovod je schopen poznat co jeho psík potřebuje. Zkušený výcvikář dostane do psa se slabou povahou více, než začátečník do povahově výborného psa. Posuzovatel - rozhodčí má zkušenosti s výcvikem psů a je schopen poradit jak dál s testovaným psem provádět výchovu. Je naprosto, promiňte, hloupé, když se majitel štěněte vyjádří o svém psíku, které doráží z obavy na větší psy majitelům těchto psů.”Jen je nechte, je to drzé štěně a potřebuje dostat za vyučenou”. Ano je nutné, aby se štěňata setkávala již od mládí s lidmi i zvířaty. Ze začátku musí psovod lidi i zvířata znát natolik, aby nedošlo k ublížení štěněti. Zvláště musí mít štěně jistotu, že jej pán ochrání. Uklidňující hlas pána a jeho dotek je to co uklidňuje. Setkávat se nejdříve mírným hlukem a pachy. Být přítomen silničnímu ruchu a to nejdříve malému a postupně chodit do většího provozu. Je rozdíl v chování psa, když jede osobní nebo nákladní auto. Rychlost, hluk, objem a vzdálenost. Psovod musí být pro psa ochranou. Na psa klidně mluví a sahá. Případně dává i pamlsky. Je-li pes ve stresu z jakýchkoliv důvodů je nutné silné podněty snížit v jiném prostředí. Větší vzdálenost od silnice, méně aut apod. Štěně se projevuje svým způsobem. Snaží se vytrhnout utéci a pro psovoda to je ostuda (podle něho) a začne psíka trestat, místo toho, aby mu dal pocit jistoty. Zde si pes spojí silniční provoz s nepříjemným pocitem a tak vzniká obava psa z provozu. Pes za různých situací za podpory pána dostává sebedůvěru.